Rotace Země a oběh Měsíce kolem ní tvoří neustálý gravitační tanec, ve kterém si obě tělesa vyměňují energii. Klíčovou roli v tomto procesu hrají slapové síly — gravitační působení Měsíce, které vyvolává na Zemi přílivové vyboulení oceánů. Tyto „hrboly“ nejsou přesně pod Měsícem, protože Země se otáčí rychleji (jednou za 24 hodin), zatímco Měsíc oběhne jednou za 27,3 dne. Díky tření mezi mořem a zemským povrchem se přílivové hrboly posouvají asi o 2–3° dopředu vůči přímce spojující Zemi a Měs...
Tento příspěvek je dlouhý. Klikněte pro zobrazení celého příspěvku.

Rotace Země a oběh Měsíce kolem ní tvoří neustálý gravitační tanec, ve kterém si obě tělesa vyměňují energii. Klíčovou roli v tomto procesu hrají slapové síly — gravitační působení Měsíce, které vyvolává na Zemi přílivové vyboulení oceánů. Tyto „hrboly“ nejsou přesně pod Měsícem, protože Země se otáčí rychleji (jednou za 24 hodin), zatímco Měsíc oběhne jednou za 27,3 dne. Díky tření mezi mořem a zemským povrchem se přílivové hrboly posouvají asi o 2–3° dopředu vůči přímce spojující Zemi a Měsíc. Tento nepatrný úhel má zásadní důsledky. Přílivové vyboulení působí na Měsíc gravitační silou dopředu ve směru jeho pohybu, čímž mu dodává energii. Zákon zachování momentu hybnosti říká, že když Měsíc získává rotační energii, Země o ni musí přijít — její rotace se zpomaluje. Tak se část rotační energie Země přeměňuje na orbitální energii Měsíce. Měsíc tak získává rychlost a tím se vzdaluje do vyšší oběžné dráhy. Každý rok se Měsíc od Země vzdálí přibližně 3,8 centimetru, což bylo přesně změřeno pomocí laserových odrazných panelů z misí Apollo. Tento proces znamená i to, že se den na Zemi prodlužuje asi o 1,7 milisekundy za století. Ačkoli to zní zanedbatelně, za stovky milionů let se nasčítá značně — před 400 miliony lety, v období devonu, trval den na Zemi pouze 22 hodin. Celková kinetická energie rotace Země je obrovská – přibližně 2,1 × 10³⁹ joulů. Každý rok se však malé množství této energie – asi 3 terawatty výkonu – přenáší na Měsíc. To odpovídá výkonu všech elektráren na Zemi dohromady! Tato energie se neustále přetváří: z rotační do orbitální, z pohybové do tepelné (kvůli slapovému tření v oceánech), a tak udržuje náš planetární systém dynamicky v rovnováze. Pokud by proces pokračoval miliardy let bez vnějších vlivů, Měsíc by se postupně vzdaloval až do bodu, kdy by se rotace Země a oběh Měsíce synchronizovaly – obě tělesa by k sobě obracela stále stejnou stranu, stejně jako dnes Měsíc k Zemi. Tento stav tzv. tidálního zamknutí by znamenal konec zpomalování a vzdalování. Do té doby však bude Země dál velmi pomalu ztrácet svůj rotační elán – a Měsíc bude rok od roku o nepatrný kousek dál, než byl dřív.
EDIT: Argent - 22.10.2025 22:51:40

Zkrátit dlouhý příspěvek.